Natriuretický peptid typu B (BNP, mozkový natriuretický peptid) je členem rodiny natriuretických peptidů společně s natriuretickým
peptidem typu A (ANP, atriálním natriuretickým peptidem), typu
C (CNP), DNP a urodilatinem.
Natriuretický
peptid typu B (Brain natriuretic peptide, BNP, mozkový natriuretický peptid)
byl primárně izolován z vepřového mozku, ale v humánní fyziologii je
důležitá převažující produkce myocyty srdečních komor a v menší míře
myocyty srdečních síní. Množství BNP v síních je v klidovém stavu
téměř 100x menší než množství ANP v síních a podobně je množství BNP
v komorách přibližně 100x menší než množství BNP v síních. Podstatná
je ale rychlost syntézy BNP v komorách a hmota komorové svaloviny, která
je naopak nesrovnatelně vyšší než je tomu v případě síní.
|
PreProBNP (1-134)
molekulová hmotnost 14726 g/mol |
Signální peptid (S1-S26) |
|
|
Prohormon proBNP (1-108) |
Hormon BNP (77-108) |
|
|
NT-proBNP (1-76)
(Gamma-brain natriuretic peptide) |
||
Podobně jako ANP je
i BNP tvořen kruhem ze 17 aminokyselin s dvěma postranními řetězci, jeden
má 9 a druhý 6 aminokyselin. BNP je produkt posttranslačních modifikací
molekuly PreProBNP. Odštěpením signálního peptidu vzniká nejprve ProBNP, který
se dále dělí na NT-proBNP a vlastní hormon BNP. BNP má na rozdíl od ANP, které
je skladnou aminokyselin mezidruhově málo odlišné, velkou variabilitu v primární
struktuře, která by mohla vysvětlit jeho rozdílné mezidruhové účinky. Je
dokonce možné, že DNP je jen variantou BNP. Údaje týkající se místa štěpení
ProBNP na BNP a NT-proBNP nejsou jednoznačné, avšak hlavní místo štěpení ProBNP
probíhá zřejmě na povrchu kardiomyocytů prostřednictvím serinové proteázy
corinu. NT-proBNP (1-76) je hormonálně neaktivní část molekuly proBNP. Tento
peptid nemá velmi pravděpodobně biologický význam, považuje se za fragment
neschopný vazby na receptory. Jedná se ale o peptid s vysokou validitou
v diagnostice srdečního selhávání.
Charakteristickou vlastností BNP je postupné, kontinuální vyplavování do
cirkulace. Na rozdíl od ANP je při srdečním selhávání značný vzestup syntézy de
novo (+ 500 %) při rychlé transkripci genu. Protože BNP produkuje větší
masa kardiomyocytů, vykazuje podstatně významnější dynamiku koncentrace než
ANP. BNP má také delší biologický poločas (22 minut, ještě delší poločas cca 1
hodinu má NT-proBNP) a v oběhu má lepší stabilitu než ANP. BNP bylo možné po řadu let stanovovat
podobně jako ANP pomocí neautomatizovaných metod. Do kardiologické literatury
se dostal poměrně brzy a zkušenosti s tímto peptidem se sbíraly po řadu
let. NT-proBNP je ale prvním natriuretickým peptidem, který byl v automatizované
formě uveden do rutinní laboratorní diagnostiky (u nás v roce 2001) a po
tomto datu se začala prudce rozšiřovat datová základna o využití tohoto
peptidu. Jeho výhodou je rovněž malá závislost na změnách polohy pacienta při
odběru, menší vliv fyzické zátěže a výhodná je stabilita NT-proBNP v séru.
Existuje částečná homologie s ANP zejména v oblasti 17-ti členného kruhu
aminokyselin, je popsána druhová specifita. Za místo hlavního zdroje se dnes
považuje svalovina srdečních komor, méně se vyskytuje v určitých oblastech
mozku. Stimulem pro uvolnění je zvýšené napětí stěn komor nebo zvýšený tlak v srdečních komorách, zejména srdečním
selhávání a při hypertrofii levé komory. Distenze stěny síní (v počátečním stadiu selhávání) a později komor (při
výraznějším selhávání) stimuluje srdeční myocyty k syntéze ANP a BNP.
Průměrné referenční
hodnoty BNP jsou kolem 4 - 10 ng/l, pro soupravu dostupnou u nás je horní
referenční mez 5,4 nmol/l (18,4 ng/l).
Referenční meze BNP starých zdravých osob jsou podstatně vyšší než u populace
středního věku, nepřekračují však 40 ng/l. Příčinou dalšího zvýšení u staré
populace jsou pak zejména nemoci ledvin, srdeční městnání, ischemická choroba
srdeční, fibrilace síní, nevýznamně také počáteční stadia hypertenze a diabetes
mellitus.
Degradace neutrálními endopeptidázami převažuje, vazba na clearancové
receptory je u BNP podstatně nižší než vykazuje ANP. Za normálních okolností
tvoří koncentrace BNP méně než 20 % koncentrace ANP. U městnání se ale více
zvyšuje BNP, takže jeho koncentrace dosáhne hodnot stejných jako ANP nebo
vyšších.
Funkce BNP je podobná jako u ANP, tj. hlavními efekty je natriuréza,
vazodilatace, diuréza a inhibice syntézy reninu a aldosteronu. Poločas
eliminace je průměrně 21 minut. Obecně se BNP považuje za vhodnější pro
sledování stupňů NYHA I. - IV., považuje se za lepší marker komplikací po
akutním infarktu myokardu, zvýšené koncentrace jsou indikací k podávání
inhibitorů angiotensin-konvertujícího enzymu (ACE) po infarktu myokardu, ze
stejného důvodu se BNP používá pro monitorování efektivity léčby inhibitory
ACE. Dobře koreluje s ejekční frakcí levé komory, kdy lze dobře odlišit nemocné
s ejekční frakcí pod 40%. Po akutním infarktu se sice zvyšuje ANP a jeho
prekurzor pre-ANP(1-98), ale vzestup BNP je nejvýraznější. Kromě role
indikátoru dysfunkce levé komory je BNP také ukazatelem prognózy nemocných se
srdečním selháváním včetně prognózy po akutním infarktu myokardu. Je vztah mezi
zvýšením BNP v plazmě a velikostí infarktového ložiska. Může se rovněž používat
jako marker hypertrofie levé komory při hypertenzi.
Použití v populačních studiích dokreslují práce o screeningu osob se
srdečním selháváním, kdy při nasazení BNP v primární péči byla senzitivita
stanovení BNP 97% při specifitě 84%, tyto parametry byly lepší parametry než u
ANP.
ANP
CNP
Urodilatin
Systém natriuretických peptidů
Natriuretické peptidy
Vodní a iontová rovnováha
Antonín Jabor